Tomáš Švehla: Myslím, že diváci cestu do Katovic nezapomněli

Tomáš Švehla zažil ve funkci asistenta trenéra vítěznou premiéru. Katovice vyhrály v Blatné a teď si brousí zuby na doposud stoprocentní Kaplici.

Katovice se vrátily do Blatné po dlouhých devíti letech, tehdy tam vyhrály rovněž 2:1 a nakročily k postupu do krajského přeboru. Ty ses stal hrdinou, když jsi v 90. minutě chytil penaltu. Vybavily se ti nějaké vzpomínky, když jsi dorazil na stadion?

Shodou okolností jsem na zápas vezl dalšího pamětníka Libordu, který tehdy dával gól, a já chytil v 90. minutě penaltu. Hrdinové byli všichni, kdo to se mnou zažili, protože z ničeho, co si nikdo nedovedl představit, se stalo něco, na co se nikdy nezapomene. Zrovna tímhle zápasem, si myslím, že se všechno zlomilo a otočilo vzhůru nohama. Postoupili jsme do kraje a začal se psát neskutečný příběh katovického fotbalu, který skončil až na předních příčkách v divizi. Když si dnes vybavím všechny ty boje v kraji a divizi, naskakuje mi husí kůže. Na pár let jsme z maloměstečka (městyse) udělali reklamu na fotbal, a právě tady v Blatné si myslím, že to všechno začalo. Ti, kdo to zažili, ví. Pro ostatní už je to jen historie.

Jak se rodila výhra tentokrát? A neměl jsi trochu strach o výsledek, když se domácím podařilo čtvrt hodiny před koncem vyrovnat?

Myslím, že se podařilo trefit sestavu, to byl asi klíč. Až na pár minut, kdy jsme museli improvizovat kvůli červené kartě a zranění, jsme byli dobře připraveni. Samozřejmě vyloučení mělo svůj vliv a díky tomu Blatná vyrovnala. Osobně bych byl za stavu 1:1 s bodem spokojený, když vezmu v úvahu celkový vývoj, ale povedl se nám rychlý brejk a Ráďa Kuneš nadvakrát překonal brankáře. Důležitý faktor, který je třeba zmínit – kluci to nevzdali ani po červené kartě, ani po vyrovnání. V tom týmu něco je, a to se cení. Smekám před nimi.

Na utkání jsi byl poprvé v roli asistenta trenéra. Je to něco jiného než stát mezi tyčemi? A jak se to vůbec celé upeklo?

Nejprve k tomu, jak se to upeklo – za všechny nitky tahal Hajda ml. Poprosil mě, jestli bych nepomohl, a přiznám, že jsem nebyl moc nakloněný. Ale vytrval, věděl, jak na mě. Hrál jsem s ním, Cíbou a Fíkem od dorostu... (to už má svou váhu). Poté se do toho vložil i trenér, kterému se to asi líbilo, a když se to doslechli i kluci v kabině (hlavně Fík), reagovali pozitivně, a vlastně to bylo tak rychlé, že ve finále už nešlo říct ne. Nutno zmínit, že jsem to celé probíral i se svým kamarádem Vláďou Uherem, chtěl jsem znát i jeho názor zvenčí. Samozřejmě je to úplně jiné... Přistihl jsem se v kabině, jak koukám, kde mám kopačky. V trénování jsem zažil pár trenérů, a nutno říct dobrých trenérů, takže jsem měl možnost něco okoukat. Uvidíme, snad to bude klapat a kluky to bude bavit.

V sobotu přivítáte Kaplici, která je suverénní, takže půjde o souboj prvního s druhým. Bude to pro vás velká výzva? A myslíš, že se utkání stane i diváckým tahákem?

Myslím, že diváci cestu do Katovic nezapomněli. Pokud vyjde počasí, tak si myslím, že pozvánka na souboj prvního s druhým je víc než dostatečná. Výzva je pro nás každý zápas a tak k tomu všichni přistupujeme.