11.04.2020

Jak se našich fotbalistů dotýkají vládní nařízení a udržují se v kondici?

Sezona je předčasně ukončena a zatím nepřipadá v úvahu ani společná příprava, trénovat lze pouze individuálně. Jak to naši fotbalisté snášejí a jak se jich vůbec karanténa dotýká? Připravili jsme si pro vás takovou menší anketku.

Jindřich Kadula: „Asi jako každého, není to žádná výhra, ale také nic, co by se nedalo zvládnout. Momentálně léčím natržený sval, což je pro mě asi jediná výhoda současnosti.“

Kamil Hajdušek: „Dotýkají se mě velice, protože jako silový a kondiční trenér nemohu fungovat a můj režim se zcela změnil. Většinu času teď trávím doma a doháním studijní resty, mám teď takovou edukační dovolenou. Co se týče kondice, tak si doma akorát zacvičím a s přítelkyní chodíme na procházky.“

Vladimír Uher: „Jsem doma s přítelkyní, zaměstnání je pozastaveno. I v této době musí zůstat tělo a mysl zdravé, takže dodržuji pravidelně běhání a cvičení a doufám, že se brzy uvidíme na fotbale. Mějte se co nejlépe.“

Tomáš Hajdušek: „Máme nařízenou práci z domova, takže se už několik dní zdržuji mezi čtyřmi zdmi našeho bytu v Praze. V kondici se téměř neudržuju, ale u mě je výhoda, že nemám moc co ztratit. Já totiž kondici neměl ani před mimořádnými opatřeními. Ale určitě se půjdu proběhnout do Kunratického lesa a na terase mám připravené nějaké činky a švihadlo.“

Karel Cibulka: „U nás v práci má 95 procent kancelářských nařízený home office, takže mám štěstí, že spadám do toho zbytku, co denně chodí normálně do práce. Je to určitě zvláštní situace, kdy po 27 letech trávím březnová a dubnová odpoledne jen doma, místo toho, když jsem byl čtyřikrát týdně na hřišti. Holky jsou doma šťastné, ale já už méně – vím, co se mnou každá delší pauza udělá. Zatím jsem moc extra netrénoval, věřím, že karanténa brzo pomine a budeme moci s klukama zase vyběhnout na hřiště. Jediné, na čem pracuji, je to, abych Provazovi sebral světový rekord v plankingu.“